Jak Choze po 20ti letech ke Klokanovi přišel

Když mě přišla na fb pozvánka od Peťana (bosse mtbs) do skupiny Retro MTB, tak jsem neváhal. Jelikož už mám nějakej věk, jednoduchými počty jsem se dopočítal, že do kolonky retro už jistě patřím.Skupina sdružuje nadšence do starých MTB, vůbec jsem netušil, že nás je tolik. Já osobně miluju starý cr-mo rámy, pevná vidlice, prostě simply MTB, to na čem jsem začínal a pokud se vybere dobrá trasa, šotolina, asfalt, tak se na tom dá suprově a zábavně povozit i dnes.

Záběr členů skupiny je opravdu širokej, najde se tam spousta raritních kousků, sběratelů promořených na kost, u některých už musí jít asi i o určitou úchylku. Ale jsem jednoznačně pro a fandím. No ale k věci. Jednoho dne tam na mě vyskočil čerstvě nalakovanej rám Kangaroo Prodigy, jeden nadšenec Marian z Kladna, že jej bude skládat, tak jsem si povzdechl, dobrý, kdysi jsem ho taky měl. No a čas šel dál.

Vrátím se zpět do minulosti. Psal se rok 2000, já dokroutil civilku, bylo mě čerstvě 20 a jediný co mě zajímalo, bylo jak strávit co nejvíc času na kole a pak trochu holky taky, ale to se právě neslučovalo. Holky v té době moc sjezdy nebraly, vlastne to moc nebralo nikoho, protože to nikdo neznal. Tak jsme s klukama jezdili na kolech po lese  Tehdy jsem oxidoval ve volných chvilkách v Rocky Bikes, tenkrát kultovním bikeshopu, a Čáryfuk (dnes boss pro změnu Bikeplacu) mě říká, „ty jezdíš ty sjezdy, znáš Ondru Čambalu“? A tak jsme se dali dohromady s řečkovickou partou. Mimo Čambika s bráchama Šafářovejma a Petrem „Tlustíkem“ Tlustošem. Později právě pod Rocky Bikes teamem, tedy jeho DH částí, ale mainstream a hlavní podpora byla pro XC část, působil tam v té době např. Pavel Boudný. Jezdil jsem KHS FXT, což byl v podstatě xc rám se zdvihem vzadu 10 cm, ale tenkrát se na tom závodilo ve sjezdu, prostě hlavně že to bylo celoodpružený. Jenže to fest praskalo, zlomil jsem 3, po Cyklosportu 69 distribuci KHS převzal čerstvě Michal Čižmár a postavil se k tomu čelem, vrátil mě původní kupní cenu. No a Ondras tenkrát trápil Kangaroo Red Soil, první generaci Klokanů z Prahy. Bylo to nadčasový, lepší geo, dvoukorunka, 13 cm vzadu a ocel, takže se to líp vařilo, když to prasklo. No a nějak se k nám dostal výprodej rámů Prodigy přímo z Fortu, snad za 6 tisíc, ale jen přední rám + kyvka, čepy, ložiska, tlumiče se musely vyrobit, sehnat. Tenkrát to koupila většina okolních sjezdařů, co jsem znal. Zbytek nakoupil Benesty (od něj jsem měl tlumič). Doba to byla hrozná, materiál praskal, tlumiče tekly, vidlici od Kangaroo, Tatanku jsem koupil už jetou v hnoji, upravil na olejovou lázeň a pružinu, to taky odešlo, tekla jak cedník. Třeba na Božím daru na poháru jsem ji před každou jízdou dolíval Lukanou, aspoň to bylo bio, když to teklo po trati. Urval se úchyt na kotoučovku, tak jsem ji vozil na V brake, nešlo oddělat přední kolo, tak jsem ani ten kotouč nemohl odmontovat. Kdo tu dobu nezažil, nepochopí, problémy s materiálem řešili všichni. Například bráchové Čižimští, nebo od nás Bolek a Peťan, si vyráběli svý kola (MAD/KRUTOR). Ale to bylo ještě poruchovější Aspoň si to mohli odvézt v sobotu po trénincích domů do dílny, opravit a ráno se vrátit na finále. No nicméně zpět ke Klokanovi. Mě vydržel poměrně dlouho, dostal i novej lak, výztuhy, Tatanku jsem vyměnil za White Brothers, na tu dobu 150/150 mm zdvihy, bylo to žůžo, pružilo to, geometrie byla výborně hravá, spousta místa nad rámem, maličký kolo, suprově skákalo, až na ten jednočep a problémy s tlumičem, díky flexi se vydíral a tekl. V roce 2004 jsem ho definitivně opustil a přešel na Da Bomb. Asi jsem ho i prodal, už nevím kam a komu.

Spousty fotek z tý doby najdete zde na blogu.

A zase máme rok 2022. V té retro skupině jsem sledoval Mariánovu stavbu současnýho Klokana, sehnal od Bolka Krutora od nás z Brna právě jeden z těch rámů, co jsme tenkrát vykoupili z Fortu. Nechal ho od Franty Mrázka vyvařit, nalakovat na žluto, vyrobil dobový nálepky. Když to doskládal, tak si dorakvil koleno a jednou u piva na mě vyskočil inzerát, že ho posílá dál, za 25 000,- Měl jsem v sobě třetí kousek, tak jsem impulsivně napsal, že ho chci, ale že na něj zrovna nemám a že je to prostě blbost. A povzdechl jsem si na FB, že budu mít narozky a že kdyby každej dal 200,- tak ho mám doma. A kámoši, vole udělej sbírku, 2 kila ti dáme. Dnes je to moderní, připadal jsem si trošku blbě, ale co, zřídil jsem transparentní účet, vykopl to na fb a byl smířenej s tím, že vyberu když dobře tácek. No a nakonec jsem vybral neskutečnejch 15 tyčí, největší dárci poslali i tisíce, například Datel Tom Slavík, nebo Mara Vidlák tohoto času v USA. Moc díky boys and girls, dojalo to. No a zároveň jsem si zavařil, protože jsem jim slíbíl, že na klokanovi pojedu závody, že. Hrozně mě zajímalo, jak se na tom bude po těch 20ti letech sedět, jak moc to pokročilo a jak to bude reálně horší než současný biky. Jezdec, jako já, jsem každopádně pomalejší a skáču rozhodně méně vysoko a daleko a o dost víc se bojím.

Marián trochu cuknul s cenou, tak jsme dali sraz na benzince na půli cesty a jednoho srpnovýho dne jsem si ho dovezl domů. No a tím to teprve začalo. Tak jak to bylo v retro osazení to k jízdě fakt moc nebylo, úzký řídítka, Mariánova úchylka 24″ kola (i když i ty jsme někteří tenkrát vozili, hlavně vzadu) tlumič za zenitem, malá vidlice na rychloupínák, hrozný úhly. Tak jsem ho rozebral a sedl k počítači, bazarům, ebay a začal vymýšlet co s ním, aby se na tom dalo jet a nezabil bych se hned.

Základ je vidlice, byl jsem překvapenej, že se dají sehnat úplně nové, nejeté kusy z roku třeba 2009, volba padla na nesmrtelnou Marzocchi 888 v málo známé verzi VF, tzn. 170mm zdvihu, nastavitelný útlum, olejová lázeň a pružina. Objednáno z Německa přes ebay za cca 8tis a začlo být jasný, že se celá sranda řádně prodraží, následovala angle set hlavovka od Works Components, žel bohu neseženeš jinde než v UK, no nekup to asi za další 2 i s clem Se vyplatí za 1 stupeň položenější vidlici. Pak už jsem to přestal počítat, no náboj na pevnou 10 mm osu normál 135 taky není jen tak, takže Shimano ZEE opět z ebay a DE, konečně přední osa na MZ má 20 mm osu, použita přední nába ze zásob co mám v kšeftu, stejně tak 26 ráfky, naplíst to, řídítka představec a gripy jsem vykanibalizoval z pumptrackovýho kola, co tam máme dál, brzdy: Marián měl dobový Juicy, no fungujou, ale zůstaly mě tu zadřený CODE RSC od Vidly. Tak jsem vyměnil pístky v pákách, šup tam s něma, stejně tak řazení 1×11 SRAM GX. No kazetu jsem dal silniční Sunrace, ale musel jsem jeden pastorek oddělat, nevyšla na ořech. Kliky ZEE, převodník NW Manobike, k tomu kousek vodítka, řetěz zatím drží, ale je možno osadit spodní kladkou. Nějaký drobnosti, jako novej kotouč dozadu (protože centerlock že) no a dostali jsme se k tomu druhýmu nejdůležitějšímu a to tlumiči. Dobovej FOX v rozteči 230 byl za zenitem, přetěsnit by to šlo, ale hlodalo ve mě nahodit něco novýho, ať to zobe. Naštěstí kámoš Oskar našel téměř novej pružinovej RS ale rozteč je tam pouze 222, no bude menší zdvih cca 130 a agresivnější geo, zkusím, no. Byla tam žel bohu slabá pružina 350, říkám si, bude to chtít tak 500-550, ale u dovozce v té době skladem pouze 450, koupil nahodil a bylo to málo. Takže Německo, eshop, objednal jsem 500, no přišla omylem 400, tak výměna, čekání a už je tam. A stejně možná dám 550, ať je to vyrovnaný s vidlicí, na tu měkčí pružinu už fakt neseženeš.

Celkovou cenu jsem už definitivně přestal počítat, (za tlumič ještě Oskymu dlužím) no ale výsledek je celkem schopnej. Je to takovej bastl, vintage/new school sjezďák, původní zůstal v podstatě jen rám, retro puristy nenadchnu. Ale přeskládat zpět to jde vždy. Na druhou stranu se zase můžu spolehnout, že se třeba neulomí klika, nebo řídítka, nebo vidlice, jak to dřív bývávalo běžný.

No a jak to jezdí? Doskládal jsem to den před mýma narozkama v srpnu, měl jsem i dovču, takže jsem to hned vytáhl do Zámu, ale bylo po dešti, takže jsem nic moc nepojezdil, převezl jsem to na Hády, dal si Snipovku, klouzala, ale dalo se to, pak Zříceninu, no jede to zajímavě, ty 26″ jsou takový divočejší, ale bylo to taky dost povrchem. No asi bude mít raději klopenky, boule, skoky, než odkloněný nebo rozbitý zatáčky, ale chtělo by to každopádně projet víc. Tváří se to pořád stejně zábavně, je to kraťoučký, nizoučký jako tenkrát (vzhledem k dnešním kolům). A teda na dnešek těžký, s tenkejma dušema a DH casing Maxxisama lehce pod 20kg. Kámoši hned, že mám dětský kolo, nééé, takhle se to vozilo chlapci 😀 . Jenže druhej den jsem si v rámci té dovolené na XC výletě na jiným kole zlomil 6 žeber a kličku, tak se větší testovačka posunula, až na soft dual, příběh zde. No a v plánu je ho pořádně nakrmit v rámci lanovky až  na jaře.