Endurace Dual Race 2022 – na Klokanovi po 20ti letech

Když mě před měsícem přistála pozvánka od Edy na dual u něj na chalupě, zaradoval se a posmutněl jsem zároveň. Jelikož jsem zrovna zobal tuny prášků od bolesti a rozdýchával zlomených 6 žeber a klíční kost, chtěl jsem moc jet, ale věděl jsem, že to bude dost na knop. Přikoupil jsem vápník a čekal.

S blížícím se termínem a dvouma projížďkama na XC po asfaltu a šotolině, jsem naznal, že by to mělo jít a začal vyhlížet předpověď. A opět jsem smutněl. Protože jsem chtěl vytáhnout klokana. (rozuměj, oldschool sjezďáka Kangaroo, co jsem dostal od kámošů k narozkám) Jeho příběh napíšu později. No a Klokan neměl mokrý gumy, a předpověď slibovala chcanec. Chcanec moc. Na mokrý louce. Měl jsem slíbený od podobně starých bývalých spoluzávodníků, že něco v 26″ ještě najdou a půjčí, ale chtěl jsem svý. V ČR nesehnatelný, takže na bike discountu v Německu, objednáno, no v pátek to přišlo. Navoněný Maxxis Shorty ST, 2,4″ Krása. Takže nabalit nepromok hadry, krygl a mohlo se vyrazit.

Po cestě pěkně pršelo, mlha byla, s tím jsme počítali. Na místě už byla hrstka lidí, no pak už chodily jen vymlouvací zprávy, že jsou všichni nemocní, že nemůžou, atd. No takže nakonec nás bylo 15, z toho jedno děvče a jeden 11ti letej střelec. Co už, jde o zábavu a když je vůle, dá se z dualu udělat nekonečnej závod, kdy už dál chce jezdit jen Keli.

Trať byla lehká, ale záludná. Pro zpestření se po startu naházely nějaký klády (někde jsem to četl, že snad v Polsku to maj rádi) aspoň že je Eda nařezal motorovkou, pak pár odkloněných a 2 klopenky, no takový spíš drážky, dost utažený a dlouhý, s výjezdem po rovině, až do kopce. No moc rychlý to nebylo. Obzvlášť za mokra. Ale měli to všichni stejný. Dole dvojice skoků, první mikro, pak přescesťák, ten zase nalítnout chtělo skills a tahat.

Já maximálně spokojenej, poněvadž při týhle rychlosti spadnout a ublížit si téměř nešlo. Ideál na rozježdění. Kvaldu vyhrál Keli, já 8. takže za mě dobrý, no a pak už pavouk, jelo se na 2 vítězný, jednou jsem vyhrál, podruhý ne a v rozhodující jsem byl těsně prohranej, ale hlavně už unavenej, jak tažnej pes před severním pólem. Rozjet to oldschool 20ti kilový klokaní monstrum po rovině není jen tak. No a Eda, že ať si zajezdíme, poskládal dalšího pavouka z prohranejch. Takže znova, dostal jsem Oryho, kterej jel nemocnej a na singlspeed dirťáku s hladkejma gumama. No samozřejmě mě i tak porazil 😀 I když před cílem mě chtěl nechat a musel jsem brzdit, abych náhodou nepostoupil a nemusel zase jet 😀 No Keliho s jeho kloubovým autobusem (nejdelší kolo závodu, cca o 30 čísel delší než Klokan) to naopak bavilo moc, fyzičku má dobrou, tak furt běhal nahoru a jezdil dolů, dokud ostatní neutahal a nevyhrál.

Pak už jen špekáčky u ohně, chill, piva, pohoda. Super akce, díky moc Edovi a jeho crew, příště trochu vyladit mušky (start z roviny,zatáčky), a bude to závod roku