SNT po brněnsku – noční přejezd 2020

Jelikož díky záchraně babišových volebních hlasů ČR letos zažila stopku téměř všeho, včetně všech sportovních akcí, tak i kluci ze Slavkova vyměkli a letošní SNT bez náhrady zrušili. Nejhůř to nesl Otta , kterej se nejmenuje Otta, a rozhodl se tak uspořádat pro pár kámošů náhradu. Jelikož Miláček je taky na nucené dovolené a má letos najetej asi litr, tak jsem to prostě musel jet (dostal jsem to příkazem). Připomínám, že jde o závod dvojic, po neznámé trase, kterou se dozvíš až před startem. Jede se převážně po značkách, převážně za tmy a skoro vždy v dešti a zimě různý intenzity. Teď si trošku pobrečím, abych se omluvil za skoro poslední místo, ale najetý mám naopak nic, kvůli rekonvalescenci po operaci zad a navíc jsem nafasoval týden před závodem ATB, takže forma byla v podstatě záporná. Jelikož jsme byli jedinej Mix (holka+kluk) tak jsme jako měli svou kategorii vyhrát, ale za holku jsem tentokrát byl já. Takže jsem vyhrál hned ve 2 kategoriích, mix a holky 😀 Natrasovaných bylo cca 63 km, žádný úplný vražedný kopce to nebyly, ale nakonec něco kolem 1000 výškových, takže úplně lala to být nemělo. No a do toho to počasí, že…Sraz v Líšni ve Čtyřlístku, pár piv, jídlo, a mohlo se vyjet. Zároveň s tmou a začínajícím deštěm.

Klasika do Mariánskýho, pak na Hostěnice, legendarní XC BO kopec Kalečník, kterej jsem teda jel poprvý no a to jsme ještě potkávali lidi, v Hostěnicích jsme se od jednoho najebanýho tatínka co se motal se dcerou dozvěděli, že jsme blázni, o kus dál nám naopak fandila skupina teens, s tím že jsme hustí, že jsme z Brna a že tam u nich je to díra a jak jsme jako dojeli tak daleko. A že by taky jednou chtěli žít ve velkým městě. Chuděry, neví o čem mluví a jaký mají sny 😀 Pak teda Kalečník, před ním nás dojela první dvojka, trošku jsme zabloudili v polomu, kde jaksi chyběly se stromama i značky, ale jelikož mě Mil zavčas odtrhl od piv, tak jsem i viděl na mapu a cestu jsem našel. Ale už jsem přestával moct, rohlík, tyčinka a to jsme byli na nějakým 20. km…no a od tam už to jen bolelo, bloudění trochu, ale kopce moc a do Ruprechtova už jsem sotva dolezl. V hlavě jsem měl jen jediný, vzdám to, seru na to, ale neměl jsem odvahu to před Miláčkem říct nahlas. A taky jsem se bál, že to jiní nevzdají a budu za jitrnicu. Druhá věc, která mě rezonovala v hlavě byla, že není tak zle, že mám díky dexshellům nohy v suchu a teple a rukavky s neoprenem taky celkem drží. No tak jsem si jednu z nich v tom Ruprechtově na zastávce polil vodou z camelu. Ještě že pak byl sjezd, takže jedna ruka promrzlá, na pohodičku 😀

Pak už zase kopce, polomy, ropuchy, šneci, kterým uhýbáš, abys je nezajel, občas nás někdo dojel, předjel, před Křtinama už jsme se napojili na známý značky a taky mě začla docházet baterka, naštěstí druhá powerbanka tu základní oživila a mohli jsme v poklidu dojet do Obřan. Zaskočily nás teda akorát už jen 2 stany postavený na mýtince uprostřed značky, ale to už byl jen detail. Ti se vyspat fakt nemohli 😀 My kolem jeli ve 4:00 a to jsme nebyli poslední.

Video je od Vidla teamu, ti to měli pestřejší, na sraby si domluvili dopředu odvoz, tak si mohli dovolit prohlídnout údolí bledulí, kterým se jet teda vůbec nemělo a téměř se vrátit před Ruprechtov, takže měli v Jedovnicích pěkných 50 A to je asi tak vše, koncept se zalíbil. Díky Ottovi a pro velký úspěch koncem léta opáčko, snad by mělo být teplejší a stabilnější počasí. Ale stejně se těším na origo stojky od Borisa, protože tam je vždy v cíli odměna 😀 My si ji teda udělali druhej den v Líšeňským Pivovaru, ale to už je jiná písnička.

Výsledky od Otty: