Rychlotrip na Považský Inovec

Tohle pohoří leží na Slovensku kousek od hranic a chystal jsem se na něj snad 10 let a pokaždý to nevyšlo. Letos jsem si dal za úkol, že to prostě musí být a hotovo. Místní hřebenovku každej biker vychvaluje do nebes, má to být teda náročný, no co z Bílovic na Klajdu už jsme letos párkrát jeli, to dáme celý za jeden den. V mapě naklikáno 70 km a 2000 up, pěkně to odsejpalo na telefonu.

Tak jsme zajistili hlídání pro lumpa, vyprali roušky, vyměnili tvrdou českou měnu za ojra a v sobotu ráno společně s Mil vyrazili vstříc dobrodružství. Plán byl nechat auto u penzionu Tiberia v Trenčíně (mimomochodem majitel maximálně vstřícnej, biker friendly, sám jezdí na motorce, takže super přístup) kde jsme měli domluvený ubytko. Přijeli jsme na můj vkus a na to co jsme chtěli objet dost pozdě, kolem 10:00 ale prostě Mil dřív z postele nedostaneš. Jak bylo řečeno, majitel super, pustil nás už s autem na hlídaný parkoviště ve dvoře penzionu, s tím, že až přijedeme podle plánu do 22:00, tak se ubytujeme.

Takže v 11:00 jsme vyrazili a já začal počítat, že to podle plánu asi neklapne Hned ze startu pěkná stojka k hradu Trenčín, tam první pit stop, pivo, párek, káva, limonáda. Zde se již napojíte na mimochodem super značenou červenou cyklotrasu Hrebeňom Považského Inovca. Po té jsme v lehkým tempu dojeli pod Inovec, potom nekonečným stoupáním po asfaltce až k Chatě pod Inovcom. U ní jsme měli najeto cca 20 km a nastoupáno dobrou 1000vku výškových. Nebylo moc teplo, jen asi 30st ve stínu, takže jsme byli rádi, že na zahrádce nemají slunečníky. A tak jsme si mohli pěkně na sluníčku dát zase teda výborný jídlo, pivko taky bodlo. Doplnili jsme vodu a šup na Inovec. To už bylo cca 15:30 a už bylo jasný, že se bude plánovaná trasa zkracovat. Sotva jsme s přeplněnýma žaludkama vyjeli, švácl nás pár s helmama na řídítkách, převody 3×8, kola 20 let starý a poďmě, preťeky, také drahé bicykle mátě a hovno idětě 😀 . Prostě klasika výlet, mámo, dnes si vyjedeme na Inovec. No já se bavil, nechal jsem je jet, s tím že jsem šetřil síly na to hlavní, no Mil klasicky začala závodit, že… S paní dorazily nahoru šul, nul, já borca docukl kousek na rovince, abych ho znervóznil, ale pak si v klidu tlačil za ním, stejnou rychlostí co on jel. Jinak furt asfalt, ale kolmo do kopce, pěkná zeď.

Nahoře nezbytný selfíčka, rychlej pohled na telefonu do mapy, jo, jasan červená, jedem, zahlásil jsem ze srandy na druhej team, že je to tak pěknej kopec, že si ho jdem dát ještě jednou a šup na krásnej sjezdík. Bylo horko, tak mě málo varovalo, že tam byla cedule Chata pod Inovcom a že i ten směr neseděl. Červená kontrolka v hlavě blikala, ale málo. Natěšenost byla větší. Takže sypačka, v půlce čekání na Mil, pak zase sypačka, po sjezdovce tak 80, (GPS naměřila 71) ale bylo tam asi víc, bych řekl. A na dojezdu vidím parkoviště s rolbou, co už jsem ten den jednou viděl. Milion sprostejch slov a zoufalství. Pak kolem nás profrčel po tom asfaltu dolů soupeřící team, nevím jestli se usmívali, nebo se nám smáli. Beznaděj se dala krájet, Mil že po modré do Kálnice a že znova tam nejedem. Dost na sílu jsem ji přesvědčil, že jedem dál. Navíc jsem našel trochu objížďku vrcholu a po další půlhodince jsme konečně najeli na červenou správným směrem. A tam začla biková nirvána, eldorádo, prostě vše co se si představujete pod slovem nejvíc. Hřebenovka vede sice pořád nahoru, dolů, ale to dolů převládá a stojí to opravdu za to, parádní singly, co se dají sypat i na oči a bez nebezpečných míst. Občas nějaká stojka, po cca páté už není morál ani síly je jet, takže tláča. Ale prostě bomba. Občas nějaká skála, sem tam padlej strom přes kterej je udělanej skoček, někdy ti hoří brzdy, když letíš 50 km/h po lesních cestách. Asi i tím, že bylo pozdě tak nulovej provoz, biker žádnej, jen jedna skupinka pěších a ti nás místo nadávek povzbuzovali, že máme pohnout, že idě bůrka.

Jenže začlo být dost hodin že. Nečekaně. A síly taky v kýblu. Takže v Sedle pod Skalinami jsme odbočili na modrou a opustili hřebenovku, předpokládám v nejlepším. Což se dozvíme jedině pomocí další návštěvy. Bylo to na 40tým km z Trenčína cca 1700m nastoupaných, po hřebenovce pak najeto 14 km. Pak už jen dloooouhej sjezd po cestách a asfaltkách do Hrádok-u. Plán byl jet zpět vlakem, ale podle dostupnýho infa kola berou jen rychlíky a ty tam nestaví, že. Takže ještě 13 km do Nového Mesta nad Váhom, sice po rovině po silnici ale zato proti větru, samozřejmě. Tam tak o půl 21 s radostí nalezený nádraží, který zase pro změnu značený nebylo nijak, a že kdy jede vlak, a že pokladní, „to idě za 3 minuty, to nestihnětě“. AAAAA, úprk s kolama podchodem, průvodčí na nás počkala, v total tepovce a peklech do krásně vyhřátýho vagonu a šup roušku na hubu, málem mdloby 😀 Mimochodem to byl osobák, takže jsme to mohli mít kratší, ale byli jsme tam s kolama 3 a to bylo na uličku max. Pak už jen Trenčín, krásný náměstí, plný zahrádek a lidí, doporučený pivovar Lanius, telefonát na recepci, klíče nám schoval, s tím že můžeme přijít kdy chceme.  3 pivka, láhev vína, jídlo, přesun, koupání, postel, koma… Máme s Inovcem nevyřízený účty, vrátíme se a budem pokračovat.

P.S. Medvěda jsme nepotkali, ale divočáka co šel už po tmě na kukuřici jo.