Suicidal Night Trophy 2012 – doplněny fota!

Na letošní noční orientační závod s názvem SNT (Suicidal Night Trophy) jsme se těšili moc, příprava byla velká, kiláků najetých jak nikdy, piv taky vypitých dost, takže vše nachystaný k úspěchu. Trošku z žertíku jsem říkal poslední půlrok, že oproti mýmu prvnímu losovaní (poslední startovní pozice – report zde) vytáhnu jedničku…No nedalo se tomu ani věřit…Na místo jsme díky blízkýmu startu na Bukovince dorazili i přes mou dopolední pracovní indispozici jako první něco před třetí. Soustředění v podobě piv nemusím zdůrazňovat…Postupně se místo startu zaplňovalo, jak piva a následně rumy přibývaly, začlo být jasný, že to letos nebudem mít snadný. Po tom co jsem „překvapivě OPRAVDU“ vytáhl 1-čku, bylo jasno. Vidla zpanikařil a zařadil force s plachetnicí a už jsme jeli…V 1. sjezdu nás potkala menší kolize, Vidla odřený kolínka, urvanej kšilt a motivace na 0…Vyjímečně jsem se mu nesmál 😀 Otřeseni z pádu jsme hned ztratili značku, ale jako správní lídři závodu jsme to drželi na 1. největší kopec, žel bohu špatným směrem, návrat dolů a pak už  víceméně správně, dokud jsem nepřetrhl řetěz…

Dnes jsem si to stopoval, normálně akce na 3 minuty, no v pátek při SNT bych si na sebe nevsadil, no ale po půlhodině se jelo dál…Zlom ke zlu nastal na místě, kde kus nebyla značka a jelo se podle šipek na zemi, to jsme nějak nepostřehli a zlákal nás hravej a příjemnej sjezd do nejbližší vísky…žel bohu, po jejím projetí k ceduli se nám ukázal nemilej fotbalovej název – DRNOVICE…Jen na okraj, cíl měl být v Protivanově…beznaděj se dala krájet, navíc kolem projelo víc policejních aut než při zatčení Ratha…nemusím připomínat, že nějakej ten alkohol před jízdou byl, že…takže hned jak to šlo, šup skrýt se ze silnice do lesa a na bod ztracení značky…což bylo nemile do kopce…po nalezení značky už nám volala kontrola č.1, kde jako jsme…v ten moment jsme začli tušit, že už asi nevyhrajem…co jsme netušili, že i přes ten blízkej a přátelskej telefonní kontakt je ta kontrola ještě taaak daleko…nicméně dojeli jsme na ni, těsně po poslední startujicí dvojici…začlo lehce mrznout, místo 22 km, co jsme měli mít najetých přes 40, do cíle dalších 40 (za předpokladu nebloudění) a k autu na startu nějakých 10…ani jeden jsme druhýho moc nepřemlouvali a došlo na to nejhorší…odstoupení ze závodu…no holky, no…z města. Takže šup po pěkných 6ti hoďkách od startu do auta, kde byla mimo toho co jsme měli na sobě oblečený ke spaní jen jedna karimatka  a deka,  a vstříc romantickýmu spánku v objetí…

Vidla byl ostrej, a nechtěl topit…no, moje dlouholetý zkušenosti ze spaní po závodech v autě radily něco jinýho, ale spokojeně jsme usli…Nevzbudil mě kohout ale drkotaní zubama a zzz aaa ttt oooo ppppp…pak už jen fofo sauna a ranní odjezd autem do cíle…Takže letos dokončeno pomocí vozu Ford a rozhodně ne se ctí…pak už jen párty hard….ale to je snad jasný…Tak snad next year, díky klukům a holkám z Austerlitz Adventure a už je na čase se zamyslet nad taktikou na příští ročník…

[Show picture list]