Report: Wildkogel Trail Master

O závodu Trailmaster Wildkogel jsem se dozvěděl od Keliho na FB, po krátkým rozmýšlení bylo rozhodnuto, koncept enduro závodu na 9 km trati s převýšením 1300m zněl zajímavě. Taková malá Mega Avalanche, navíc jen 500km od Brna. Takže jsme naložili DK ledničku kolama a ve dvou vyrazili ve čtvrtek večer nach Austria. Bylo trošku vedro, ale cesta ubíhala jakž takž a v krásný 4:00 jsme byli na místě. Zakempili jsme na parkále a těšili se na ráno. Po menším hledání místa dění jsme se zaregistrovali, zmokli v total průtrži a po oschnutí se rozhodovali co dál. Plán byl jasnej, najít trať „endura“ a natrénovat. Tenhle závod byl naše priorita, ale jak jsme z propozic zjistili, museli jsme objet všechno. Takže o srandu bylo postaráno. Vzhledem k vedru padlo chybné rozhodnutí, jet na lehko a jen v xc helmách. Já hodně laboroval, na čem jet, jestli na Tarpanu nebo DH. Další chyba bylo sáhnout po Tarpíkovi, ale o tom později. Už cesta lanovkou naznačovala, že to bude asi kapku z kopce. A taky že jo, „enduro“ trail byl regulérní DH, navíc se srázem kam až oko dohlídlo, takže strach byl místama moc, zvlášt za mokra. No raději jsem se nedíval, kam až by se dalo spadnout. Na začátku jsem hodil šipku do borůvek, na koleno (chrániče sámo v autě) a pak se to ještě několikrát opakovalo. Asi po hodině zdolávání jsme se dostali dolů. Komplet unavení. Proběhl lehkej trénink na chainless pump race po krátké lesní trati, a šlo se jezdit. Dávali jsme 9 knights trail, velice zábavný, a taktéž i klasický DH cestičky. Bomba! Večer se měl jet noční chainless, po prvním problému, že nemáme žádný světla jsem to vyřešil baterkou, a že si ji budem půjčovat, ale závod se zrušil, díky bouřce.

Sobota zase azůro, takže zase trénink na Rob J Supertrailu, poučen jsem vzal sjezďáka a koleňáky s integrálkou. Takže po 50 metrech hned na loket. V ten moment jsem si říkal, že to vzdávám. Keli mě podpořil, tím že to napíše do reportu, tak jsem to překousl a bojoval dál. Bylo to fakt hard, borůvky zase proběhly několikrát, ale už jsem se tomu jen smál. Na sjezďáku už jsem tlačil (dolů) jen asi 2 úseky, to jen pro představu. Pak proběhl chainless, tam jsme dostali naklepáno moc, pumpování nám moc nešlo. Z výsledků se poskládal pavouk do duálku na lesní skákací trati, a náhodička chtěla, že jsem dostal do rozjížďky Kelíka, dostal na startu loket a šel z kola ven:-) . Video dole. Do druhýho kola jsem dostal nějakýho rakouskýho Datla a bylo vymalováno, ani moje opičky a znervózňování před startem ho nerozhodilo. Večer už jen exhibice v dirtu, kluci dávali pekla, no my šli chrápat.

A už byla neděle, race day. Hromadnej start se musí zažít, jet z 6 té řady po 10 ze 100 je celkem hell. Prach a bordel, pády a lokty, vše bylo, já se nijak nedral dopředu, poněvadž jsem tušil, že fyzička při prvním výjezdu na Bombě řekne pápá. A taky že jo, naštěstí na chvostu jsme na tom byli všichni podobně, hodně se zastavovalo, tak byl čas odpočívat. Zajímavější to začlo být v druhé půlce po 2. větším výjezdu, kde jsem se rozhodl nasadit si brýle na štěrkovce asi v 50km/h což skončilo jejich odletěním za mě a při následným zastavování mou nedobrovolnou odbočkou do příkopy plné vody. To namotivovalo, takže jsem do zbytku traťe dal vše a předjel asi 8 týpků, což je učinilo smutnýma. Po nějaké půlhodině jsem konečně dojel úplně KO do cíle, ta radost se popsat nedá, to se musí zažít. Byl to každopádně nejtěžší závod mýho života. V součtů všech výsledků jsem nakonec byl o jedno místo před Kelim, kterej jinak dal enduro race ohodně hrději, takže si můžete představit, co celou dloooouhou cestu domů poslouchal 😀 Ofiko report here, moje fota tady. Výsledky pak zde…

Další fota časem…