SNT 2024 – už čtvrt století

Ano, je to skoro neuvěřitelné, ale první SNT parta nadšenců názvem Austerlitz Adventure ze Slavkova pořádala již v roce 1999. Ke mě se tahle taškřice dostala až díky sponzoringu ze strany Pellsu, kam jsem chodil do zaměstnání. Ročníky s Vidlou byly takový dost o pití, byli jsme mladí a bez dětí 😀 Co jsme se usadili, tak jsem vytáhl jako parťáka Mil a i to už je 10 let a byla z toho promáčená Jihlava. Následně chodící Buchlov. Pak byla z různých důvodů dlouhá pauza, ale poslední 3 ročníky jezdíme poctivě. Takže já letos po 9. a Mil po 5. Dost šly drby, že tento 25. ročník bude poslední, takže když byla zveřejněna lokace, Vysočina, tak mě začly bolet nohy. Věděl jsem, že po loňsku, kdy to bylo svižný a jednoduchý to na „rozlučku“ okoření. Najeto jsem měl ještě míň než loni, což už je skoro záporný číslo, ale za to si můžu sám. Bylo jasný, že s 350ti kilákama neohromím, objem nenahradíš, Mil měla asi 4násobek, takže strategie byla jasná. Nespěchat a víc koukat do mapy. Což jde každej rok hůř, protože zrak slábne 😀 Navíc jsem si při trasovaní popletl značky a konec vykreslil do mapy jinudy, takže jsem nám to poněkud zkomplikoval. Ale konec výmluv. Takže jsme se přes totální kolony prostáli v pátek do Kuřimy a pak už celkem v pohodě do hotelu Medlov nedaleko NMNM. Cíl byl zase v Zubří, asi 15 km od startu. No ale trasa vedla oklikou přes všechny kopce okolo, namátkou 9 skal, 4 palice, Buchťák atd. Pecka, chtělo se mě plakat. Stejně tak ze Svijan, co tekly na startu. 4 kousky jsem ale přesto stihl a mohlo se jet. Počasí vyšlo, mokro po dešti, mlha a teploty 10 a míň stupňů. Měl jsem novou nevyzkoušenou čelovku, svítila celkem dobře, širokej záběr, no v mlze bylo vidět tak akorát na nejbližší strom 😀 Ale i tak se nám celkem dařilo, jelo to pěkně, žádný kufry až do Herálce. Tím jsme projeli jako nůž máslem, no a na konci vidíš cyklostezku, automaticky tam odbočujem, že, a jedem. Pěkně mírně z kopce a vítr v zádech, značky nejsou, ale byla nová a bez stromů, tak si říkáš, ještě nenamalovali. Po asi 3km byl most, na něm by se značka vyjímala a nebyla ani tam. Takže čučka do mapy a opět pláč. Takže zpět a tam mě došlo. V kopci nad pak byla 3. tajná a já chytl velkou krizi. Vytáhl mě z ní až gel a zatlý zuby do řídítek. No a pak rybník, nějaká Kuchyně a modrá, podle mapy prostě rovně. Natrefili jsem ještě na jednu dvojku chlapů a společně to tam zakufrovali strašným způsobem. Nakonec jsme z hlubokýho lesa prostě tlačili cestou plnou větví a rozjetou lakatošem, až jsme tu modrou protli. Ale pro jistotu jsme čekali na další dvojku, jestli jsme neminuli tajnou. Naštěstí ne, takže dál. Demorál se dal krájet. Druhá občerstvovačka přišla fakt na poslední chvilku, dokonce i pivo jsem odmítl! Rohlíky, banán, tatranky, čaj, ionťák, vše tam zahučelo. A bylo to potřeba, pak nastalo peklo. Kolem Keliho chalupy na Buchťák celkem pohoda, ale pak výstup po šutrech na Bohdalec a závěr po žluté už fakt nejel. Když se pod náma už za světla ukázal zuberskej rybník, vítěznej pokřik úlevy vzbudil veškerou faunu okolo. Nakonec brambora v Mixech (zase) asi o 6 minut, což na 8mi hodinách zamrzí, ale jsme zvyklí. Pak už klasika, pivečka, guláš, v 10 ráno spát, v poledne vstát na oběd a dál párty all inclusive. Při vyhlášení se teda prozradilo, že ještě nekončí, takže se můžeme zase těšit. Kde jinde si užiješ 8 hodin v lese, po tmě, najezdíš a nachodíš 72 km a 1500 metrů nahoru?

Opět velký dík všem z pořádající grupy AA a vše včetně komplet výsledků, map a fotek najdete v případě zájmu u nich na webu. 

A pokud rád čteš o cizím utrpení, tak jsem všechny SNT zde sjednotil do jedné kategorie.