SNT 2022

SNT neboli Suicidal Night Trophy, už 23. ročník akce, kterou pořádají nadšenci okolo spolku Austerlitz Adventure, ze Slavkova u Brna. Je to takový závod, nezávod. Jak už název napovídá, většinou jde o přežití.

My s Mil nejeli pár let, kvůli zdraví, kovidu, strachu atd :). Letos že teda jo, předpověď hlásila total léto, a já se začal těšit, že to letos bude suchou nohou. Jelikož už jsem starej, vyřízenej a práce v pátek a večer blbnout celou noc v lese se už s mým tělem neslučuje, musel jsem v pátek zavřít, zákazníci odpusťte, potrestal jsem se za to dost.  No start v Bystřici nad Pernštejnem, cíl Heroltice. Vše v dosahu, okolí mám taky proježděný, takže jsem se těšil ještě víc. Najeto od začátku roku asi 300 km (ze všech známých co taky jeli suveréně nejmíň) to mě nemohlo odradit. Ochutnávky z fb A.A. naznačovaly, že kvůli polomům se bude hodně chodit, nachozený mám dost, tak se holt bude tlačit no a to vždy nějak jde. Hlavně že bude teplo a sucho.

Okolí Pernštejnu je krásný, je to kraj drsnej, lidí tam moc nežije, mírný kopce a turistický schůdný cesty tam moc nenajdeš. No a díky lesákům už vlastně v noci nenajdeš skoro nic. Vypálili jsme před devátou, zahajovací kolečko na nádvoří centra Eden, kde byl start, (pivní výhra z místního pivovaru) jako Mixy (žena+muž) tradičně jedni z prvních, takže ještě za šera. Pohoda, odsýpalo to asi 3 km, než se z cesty stala cestička od zvířátek, samozřejmě prudce nahoru, skončila na polomu a tudíž bez značek, nevadí. Směr máme dobrej, první bloudění, první brod, tam a zpět, takže mokrý boty, ale co, je sucho a teplo. Našli jsme asi něco jako co by mohla být značka, páč to bylo prudce polomem nahoru, nahoře svítilo okýnko, říkám, stánek s pivem? Nebylo to okýnko, byla to reflexní A4 s tajnou kontrolou č. 1. Aspoň tak, no a začlo v dálce hřmít a blýskat se. To nás mine, má pršet jen v čechách. Našli jsme na chvilku značku a stoupali krásným polomem opět prudce do kopce podél potůčku. Tentokrát trasa 63 km, kterou se dozvíš až na startu vedla přes celou mapu, takže odtrhnout šla jen jedna řada. Měli jsme se dostat do Pivonic, no slyšeli jsme jezdit auta. Jenže v mapě žádná silnice nebyla, takže byla na té odtržené části, že. Tak jsme po silnici sklesali ten obří kopec až ke kempu Jitřenka, ten už na mapě byl, a odtud nahoru (zase tláča) směr ta správná modrá do Pivonic. Furt hřmělo a blesky lítaly, ty čechy se nám nějak roztahují, něco jak CCCP. U toho kempu jsem si říkal, poptám se na cestu, možná usmlouvám u Mil pivečko, ale za to bloudění a odtrženou mapu jsme měli trošku tichou, takže jsem sice dojel k hlavní budově, ale zezadu, nebyly tam dveře, tak jsem to otočil. Později se Mil svěřila, že tam taky chtěla dát pauzu. No měli jsme se domluvit, základem vztahu je komunikace, obzvlášť v noci na kole a s bouřkou v zádech.

Tak jsme tlačili dál, musíme najít modrou. Prudce nahoru a asi jsme na značce, na takovým hřebínku, paráda, najednou poryv větru, kterej shodil Mil i s kolem do křoví a hned totál průtrž. Než jsme se oblíkli a schovali aspoň za hromadu dřeva, tak během 2 minut durch. Zbytky stojících stromů se nad náma skláněly v 90ti stupních, ještě že nebyly v noci vidět. Hned jsme oba našli boha, loučili se se světem, Mil teda víc, já byl smířenej, jen jsem schoval kola, pro pozůstalý. No dopadlo to dobře. Jak rychle bouřka přišla, tak odešla, tak jsme jeli dál, našli modrou, nějaký parťáky no a za Pivonicema značka zase zmizela, jako byla tam, ale schovaná ve křoví, po asi 15ti minutách hledání konečně nález, sjezd korytem potoka (normálně cesta, po tom deštíku potok) do Štěpánova, tam jsem to znal, takže do Ujčova, další tajná kontrola v polomu, a konečně občerstvovačka. Byli jsme tam v 1:00, nějaký 4,5 hodiny od startu, úplně mokří. Jsem se těšil na suchý ponožky (jediná věc, co jsem si vzal jako kdyby náhodou) no byly durch, jako celej bágl. Ale po občerstvení a navíc po asfaltu do Chlébského to odsýpalo i do kopce, pak ale další známé místo, údolí chlébského potoka, zabloudíš i ve dne, takže moc nošení přes polomy, moc, pak zase jakžtakž jízda až do bažinatýho výšlapu v kolejích od lakatoše, po kotníky v blátě, to už tě nerozhodí. Co mě rozhodilo, bylo to, že se mě začalo chtít na velkou 😀

Pak to celkem jelo, připojili jsme se k nějaké skupině, co jela spolu, takže se líp hledalo a i líp jelo. A až jsme se odpojili, tak jsme hned zase zabloudili. Ja řešil, kam položím ten kabel, a čím se vytřu. Kapesníky jsem měl, no byly taky durch, že. Takže rada pro příště, kapesníky do sáčku k telefonu. Nakonec jsem to musel udělat na mokro a jelo se dál, už celkem bez komplikací, pěknej sjezd (znám ho taky) do Borače, tam občerstvovačka č. 2. Už za světla, svítilo sluníčko, přestávaly mrznout ty 8 hodin mokrý nohy, už jen poslední Vokounova vyhlídka nad Předklášteřím, schody udělaly na konec fakt radost, no a pak už po rovině kolem řeky do cíle. Nakonec cca 67 km a cca 1600 m nastoupaných a celková doba asi 10 hodin z toho 5 hodin jízdy. Jak jinak se zabavit takhle v pátek v noci, že. Příště beru vše nepromokavý do báglu, pak vak pro přežití a nafukovací člun. Jestli se teda ještě vyhecuju ten ojeb jet 😀

Jo a to zahajovací kolečko, kde byla pivní výhra jsme v Mixech vyhráli, jinak jsme skončili na krásným 4. místě ze 4 mix teamů 😀