Ochutnávka Trutnov Trails
Že je letos co se týče počasí stabilní říjen a svátek 28. vyšel na čtvrtek, začal jsem přemýšlet, že vyvezu rodinku + pár friends na nějakou bikovačku. Takže na Rychleby, jako vždy. Pak jsem se zamyslel, co zkusit ten Trutnov? Snad všichni co znám už tam byli, takže jsme dost pozadu, tak jsem si řekl, že to stojí za návrh.
Vytvořil jsem událost a pak na mě skočila na FB redbullácká hláška, že v tom termínu je tam akce pod taktovkou Márošáka TT 29 Hours, soutěž fotografů a kameramanů. No tím líp, bude kulturní vložka.
Takže týden dopředu domluvena parta, mimo mě, Mil a našeho mlaďocha Seboša ještě můj skorošvára Pája a jeho téměřdvojče Ráďa. No a začal jsem se těšit, moc, že jsem se nemohl dočkat. Tak moc jsem se těšil až do úterní noci před, kdy jsem se vzbudil po půlnoci s knedlíkem jak od Pohlreicha. Jenže neměl jsem ho na talíři, ale v krku. Panika, ráno test na Covid OK, (i přes očkování jsem nechtěl být ten, co letos podruhý zamoří Trutnovsko) takže ve středu pracovní léčba, ve čtvrtek domácí léčba. Ale pořád to nevycházelo, virózka si jela svůj režim, hlava, klouby, rýmička a kašel vycházel teda na víkend. Koupil jsem 2 balení kapesníků, jeden na soplíky, druhej na slzy smutku a v pátek jsme to odpálili za popíjení Vincentky směr Krakonošov. Cestou ještě přes chatu za Tišnovem nakrmit pololesní zvěř (čti zatoulanou kočku) a od tam navigace Waze, ukaž jak to umíš (vybrat podle provozu tu nejrychlejší cestu). Krásná cesta podzimní krajinou po silničkách 3. až 10. třídy, prášilo se za kočárem. No sakumprásk i s kolonama v Kuřimi a nákupem pěkný 4 hodinky. Rychlý ubytko, Sebošovi jsme ani nebrali kolo, aby nám ho hned v pondělí nevraceli podruhý za měsíc s kašlíkem ze školy. Takže do pracovního naskočila pouze Mil a vyrazila na traily, my se Seb na základnu, limonády, čajíky, Krakonoš, pohoda. Přijel zbytek výpravy, takže přesun do Petříkovic, naše ubikace se jmenovala penzion Jaroslav, takže jsme vyrazili na bar, vyzkoušet jestli pan majitel vydrží být příjemnej a sympatickej až do zavíračky 
Zábava se celkem rozproudila, ostatně to nám vždy v téhle sestavě jde tak nějak samo.
Sobotní ráno bylo malebné, až vymalované, mimo všech kombinací rýmečky jsem se ještě navíc vzbudil bez hlasivek. Smrkala a kašlala teda celá parta kromě Seboša, kterej je zocelenej ze školy, takže ubytko dostalo pracovní název Hospic u sv. Jaroslava. A jak si asi mám objednávat na baru nebo v restauraci jídlo? Ani jsem se tím pádem pana majitele nemohl zeptat, jestli mu nevadí ty chipsy, co se mě omylem vysypaly po celý společenský místnosti, ale prej dobrý, říkali. Takže jsme vyrazili se Seb na prohlídku Trutnova, náměstí, kostely, pizzerie, pěkný to tam mají. Zbytek vyjel trailovat, po 15:00 mě Mil vystřídala a já si to dal aspoň jednou nahoru, sjel půlku Perníkovýho červenýho trailu, ale z toho drncání se mě bouřil žaludek a dojel jsem pak teda dolů po modrým Floutku. Ten mě osobně bavil o poznání víc, zvlášť monstr klopenky na konci. Pak zase základna, tam už se žhavila RedBull párty, no jelikož jsme chtěli přežít, tak jsme z taktickýho hlediska na sraby zmizeli. Já bych si stejně s nikým nepokecal a i ty cedulky s objednávkama pití by se mi v tom mumraji pravděpodobně rozmočily. Už jen soft párty na pokoji a o půlnoci jsme to zalomili, s tím že hlavní ježdění si užijem v neděli, až udělá čerstvej horskej vzduch svý. No ve 2 mě vzbudil lehkej kašílek, že jsem si stihl i uvařit a vypít čaj a zkusil u toho vykašlat morseovkou komplet celou sérii knížek o Harry Holeovi od Nesba. Zavolal bych si třeba i sanitku, ale stejně by mě neslyšeli a navíc říct v nemocnici, že místo léčby lítám v listopadu na kole jen v dresu, zapíjím to Krakonošema a spím 4 hodiny denně, tak by asi porušili hipokratovku a i Ovčáčkovo přikázání nezabiješ
Takže v neděli jsem tak akorát zase vyrazil na pěší procházky se Seb a zbytek opět bikoval, projeli téměř vše a chválili si to. Za mě hlavní výhoda je, že je vše celkem na pětníku, kopec je menší, když chceš šetřit čas, dá se prudce vytlačit, Taky pokud chceš kameny, tak máš kameny, pokud chceš hladký, tak máš hladký. Základna je takovej víc domácí punk, slušný jídlo, nízký ceny, no nevýhody mimo pekelný cesty z a do Brna: určo chce bydlet jinde než Petříkovice, přesun je tam na kole i pěšky akorát po dost frekventovaný silnici nebo přes mega kopec. A pak místní domorodci u základny ve Lhotě očividně nemají rádi borce (i dívky) na kolech ve flanelkách (i bez flanelek), páč jim tam nechtějí dovolit parkovat, někde zákazy vjezdu kol, takový to ryzí češství. Takže trošku komplikovanější přesuny od auta, ale to se dá přežít. (Mě hlavní šéf dovolil parkovat na chvilku v neděli u základny, asi lítost když mě viděl, chápu :D) Takže když to shrnu, další lokace, kam se musím vrátit. Jen abych se furt někam nevracel a jel i dopředu, že 😀
DD
Napsat komentář